Stará Voda
Oficiální web obce

Jedlová

Dnešní osada Jedlová (do konce 2. světové války zvaná Tannaweg) byla původně rozptýleným sídlem na území ohraničeném okrajem lesa a potokem Vonše. Do roku 1848 patřila osada k tachovskému panství, později byla součástí obce Tři Sekery a mezi roky 1890-1900 získala samostatnost. Stávalo zde 27 domů, které v roce 1946 trvale obývalo 126 lidí. V obci bývala i jednotřídní škola, tři hostince a obchod se smíšeným zbožím.

Tavírna olova v Jedlové

K Folterovu mlýnu patřívala prastará tavírna olova, velký dům o délce 20 metrů. Na jeho stavbu bylo spotřebováno přes 500 m³ lomového kamene. Zdi dosahovaly tloušťky více než metr a budova byla ve výšce 6 metrů zaklenuta cihlovou klenbou tvořenou jediným obloukem.

Do Jedlové se ke zpracování dovážela olověná ruda těžená v okolí obce Tři Sekery. Tavírna byla v provozu přibližně do poloviny 18. století a dodnes se v Jedlové nalézají kusy strusky nebo i struskovápenné cihly.

Po zastavení těžby byla budova využita jako sirkárna, v níž se vyráběly sirky (zápalky) až do konce 19. století. Ještě v roce 1900, kdy dům koupila rodina Bruckerova, se zde nacházelo vybavení pro zpracování dřeva a sudy se sírou.

Až ve 20. století byl k budově dostavěn přízemní zděný přístavek se třemi místnostmi. Objekt někdejší tavírny a sirkárny sloužil majitelům k bydlení a jako hospodářské zázemí zemědělské usedlosti (chlév, skladiště, stodola). Seno a obilí bývalo uskladněno v prostoru nad klenbou.

V roce 1946 vlastnili objekt Rudolf Döllner a Julie Grasslová.

V rámci vojenského „vyklízení“ hraničního pásma byla budova v roce 1956 nebo 1957 vyhozena do vzduchu pomocí náloží výbušnin.

Další zajímavé místní výroby:

Za připomenutí stojí výroba dřevěných perel (ukončena v 18. století) a činnost olejny, kde byl lisován lněný olej. Smícháváním oleje s hlínou obsahující měď se v Jedlové vyráběla tradiční hnědočervená barva k nátěrům dřevěných trámů hrázděných staveb, které jsou pro Chebsko typické. Místní tkalcovna produkovala nejen pytle, ale i koberce a ubrusy. Výrobní činnosti, které mohly způsobit požár (zpracování lehce hořlavých surovin probíhalo většinou při svíčkách), byly umístěny daleko od ostatní zástavby na okraji vesnice.